Normandie: Nebeský start na KB Stage
Lepší otvírák si snad první festivalovej den nemohl přát. Normandie nastoupili na KB Stage už ve 13:05, ale přesto se před pódiem sešlo překvapivě hodně lidí. A to vytvořilo atmosféru, která neskutečně nabíjela – jak fanoušky, tak kapelu. Z frontmana Philipa Stranda šla obrovská energie, vokálně je to naprostej stroj – čistý výšky zvládal s naprostým přehledem, ale věděl, kde je, takže nechyběly ani dobře mířený screams a growly. Normandie si koncert očividně užívali naplno a my taky. A bonus? Po koncertě nám dali rozhovor plnej vtipnej historek – takže stay tuned, rozhodně bude co číst!
Shinedown: Energie a dokonalá gradace
Shinedown byli jasnou volbou pro subheadlinery a potvrdili, že mají co nabídnout. Jejich set byl dynamickej, ale zároveň citlivej – přesně ten druh koncertu, co vás rozproudí, ale i zasáhne. Brent Smith se na pódiu opíral o každou emoci a publikum s ním šlo do všeho. A když si člověk všiml, kolik lidí radši zůstalo tady místo AWOLNATION, bylo jasný, že i pro fanoušky šlo o nepsaný vrchol večera před nástupem Avenged Sevenfold.
Avenged Sevenfold: Emoce i peklo v jednom balení
Těžko hledat slova, který by vystihly, co A7X večer předvedli. Hudebně i vizuálně šlo o naprostou špičku. Zazněly čerstvý věci i klasiky – So Far Away s noční oblohou na plátně rozplakalo půlku areálu (a klidně přiznám, že jsem v tom byla s nima), zatímco Hail to the King rozburácelo dav do jednohlasnýho skandování. Zakončení s A Little Piece of Heaven? Slyšet tuhle nesmrtelnou (haha, see what I did there?) klasiku naživo byl čistý zlatý hřeb večera. A7X navíc slíbili návrat do ČR, takže kdo nestihl jejich festivalové vystoupení, nemusí smutnit!
Kneecap: Politika, rap a irskej chaos
Klasický festivalový dilema, kdy se překrývaj dvě dobrý kapely, jsme vyřešili po svým – prostě jsme si dali obě. Začali jsme na House of Protection, kteří rozjeli neskutečně energickou (ale bohužel hodně krátkou) show, a díky tomu jsme stihli doběhnout na Kneecap – a tam se teda děly věci. Pokud tuhle irskou trojici ještě neznáte, měli byste to rychle napravit. Móglaí Bap, Mo Chara a DJ Próvaí, kteří vyrostli ve squatu v Belfastu, jsou momentálně celosvětovej fenomén. Jsou hlasem irské kultury, jazyka, hudby i filmu – a to všechno si přivezli i na RFP. Jejich koncert byl nekompromisní mix hip hopu, politický angažovanosti a brutálně silnýho názoru. Propagace irského národního sebeurčení byla všudypřítomná, ale nekončilo to jen u toho – došlo i na solidní hejt směrem k Izraeli a komentáře k situaci v Gaze. Většina publika s nimi silně rezonovala, a skandování "Free Palestine" se areálem ozývalo během koncertu i dlouho po něm. Kontroverzní? Jasně. Ale taky autentický, silný a hudebně zatraceně dobrý. Kdo je nezná, doporučuju zhlédnout jejich stejnojmenný film, ze kterýho všechno pochopíte (a navíc i kinematograficky je to skvělej zážitek).
Noční život: Dave the Rave, NOISY i metaláci na hardstylu
Kdo měl pocit, že po A7X se půjde spát, ten zjevně nebyl na RFP. Conference stage rozjel Dave the Rave, přidal tři zelený mimozemšťany v kombinézách a začala party jak z jiný galaxie – od Electric Callboy po nesmrtelný Hey Baby. Když skončil, publikum si vyřvalo pokračování – a z ničeho nic se objevili NOISY! A jestli vás víc bralo E2 šapitó, Manene dokázal i ortodoxní metalisty roztancovat na hardstyle. Takhle má vypadat festivalovej večer.
Bonus: Chvála za boj s prachem
Malý, ale zásadní highlight: organizátoři konečně vyřešili věčnej problém s prachem na place. Ať už šlo o dřevěnou kůru nebo plachty, výsledek je jasnej – místo záchvatů kašle jen decentní prašivý smrkání. Vzhledem k vedru a počtu lidí je to obrovský plus. Děkujeme!