S AZ kvízem jste už od 90. let, kdy jste ho moderoval ještě jako studentskou soutěž. Co dalšího kromě AZ kvízu ještě děláte?
Tak AZ kvíz pro mě jsou jen dva dny v měsíci. Za dva dny vyrobíme dvakrát pět dílů, dalších dvakrát pět o dva dny později dodá Eva (Eva Machourková, moderátorka AZ kvízu, pozn. red.) a máme na měsíc vystaráno. Vzhledem k tomu, že se o prázdninách reprízuje, tak takhle je to těch deset měsíců a o prázdninách mám volněji.
Ale já rád dělám každej den něco jinýho. Na AZ kvíz se dycky těšim, to jsou ty dva dny. Krom toho mám ještě týden v měsíci živé vysílání Dobré ráno, potom dělám dabing a dabingovou režii a živé moderování.
Jaké jsou vaše zážitky tady na Rock For People? Cítíte se jako rockstar?
No překvapivě někdy i jo. Mě to strašně překvapilo v roce 2022, když jsme tady byli poprvé. Říkali jsme si, že organizátoři se asi zbláznili, proč nás chtějí na takovou akci. A pak nás překvapilo už hned první den, kolik tam bylo lidí. Jak skandovali, jásali, hráli s náma, napovídali. Lidem se to líbilo a asi na základě toho jsme tu podruhé.Takže vaše pocity byly řekněme smíšené, když vás pořadatelé oslovili. Znal jste Rock for People předtím? Věděl jste, co vás čeká? Jak jsem říkal, byli jsme z toho úplně vyděšený a ptali se, jestli to pořadatelé opravdu myslí vážně. Oni ale tvrdili, že to je rozhodnutí vytvořené po zralé úvaze a že jsme byli v podstatě jedna ze dvou možností. Ta druhá byl myslím nějaký pořad pro děti - možná Kouzelná školka s Majdou? Rock For People jsem znal, tak jsem si řekl, že to zkusíme. A hned po prvním ročníku jsme se domluvili, že přijedeme podruhé a loni to bylo ještě větší, protože jsme tady byli nakonec všechny čtyři dny.
Co festival Rock For People? Je vám hudebně blízko? Abych pravdu řekl, já vyrůstal na něčem trošku jiném a můj přehled o muzice skončil někde na konci 90. let, když jsem dělal ještě v rádiu, kde hrál spíš komerční pop a rock a nikdy jsem úplně neprožíval nějakou tvrdší hudbu. I když mám kamarádky z metalové kapely Loretta, které znám od dětství a na jejich koncerty chodím, nebo dokonce jsem občas i hostem, protože po mě chtěli něco recitovat. Ale jinak tuhle scénu nesleduju. Tady na festivalu je ale vidět, že tady je každej především fanoušek hudby a nedělají se tady žádný rozdíly a nevznikají propasti, ať už žánrový nebo generační. Do našich AZ kvíz otázek tady na RFP promítáme i kapely a interprety, a to nejen co tady vystupují. A třeba včera měli soutěžící za úkol poznat písničku, a jakmile začala hrát, všichni zpívali Haničku Zagorovou - Studánko Stříbrná. Nebo otázku na Vondráčkovou a Lásko má já stůňu taky všichni zpívali. Líbí se mi, jak to zpívají ti pankáči se skobama a rozčepířenejma vlasama. Člověk pak zjistí, že vlastně nejsou žádný mezery nebo hranice mezi lidma a spojuje je hudba, ať už je jakákoliv. Nemám rád moc nějaký dělení, že je nějakej mainstream, a nějaké extrémy a tady je nějaká scéna. Já se snažím poznat všecko. Můj syn je třeba hardstyle DJ. Což je naprosto mimo RFP. Sbírám odvahu, abych se na něj někdy šel podívat. On lítá do holandska a jezdí po celý Evropě, je z tý muziky nadšenej, doma se to snažil aspoň tlumit, dokud tam bydlel. Já vnímal jen ty vibrace a uz to mi zvedalo tep.
A co nějaké konkrétní kapely, které máte rád. Tak já jsem skončil u Led Zeppelin, Pink Floyd, R.E.M., U2, Phill Collins, Genesis, Queen. To je to co si s chutí rád pustím třeba v autě.
A co koncerty? Chodíte? Byl jste někdy na nějakém větším? Já jsem hodně koncertů obešel jako dítě, protože můj tatínek pracoval v brněnském Parku kultury a oddechu. Dneska bychom řekli, že byl promotér, ale tenkrát se tomu říkalo že byl referent hudebně zábavných pořadů (tatínek šel do důchodu v roce 89 pro představu). Takže jsem viděl všechny tehdejší hvězdy, které koncertovali a pozdějc jsme jim s kamarádama z gymplu dělali bedňáky. Tahali jsme aparaturu Karlovi Vágnerovi, Miro Žbirkovi, Limitu, Modusu a podobně.
Každý rok tady na Rock For People vystupuje nějaká česká, jak to říct, retro hvězda. Letos to je Václav Neckář. (rozhovor proběhl v roce 2023, pozn. redaktora)
Tak tam se chystám určitě. S ním mám několik zážitků od dětství, znal jsem ho už jako malýho kluka. On byl první kdo u nás používal mlhu na stagi. Tehdá ještě nebyly ty mlhový stroje, jak jsou dneska. Vozil si barel, měl v něm suchý led z tehdejšího státního podniku a vyráběl si tu mlhu sám.
A co další aktivita na Rock For People? Stíháte tady ještě něco?
To zas tolik ne, ale jsem tu v Hradci čtyři dny, takže jsem se rozhodl se trošku hýbat. Dneska mám 10 000 kroků, šli jsme stříbrnou trasu Hradcem Králové. Rád se podívám na architekturu, takže mě tady baví Gočár a Kotěra.Zpátky k AZ Kvízu. Jak se cítíte chodit do toho samýho studia, ptát se lidí na otázky dokola. Je vám třeba líto, když někomu fakt nesednou otázky a vy hodnotíte jak odpovídají? Já jsem se naučil nehodnotit. A hlavně po těch letech vás už skoro nic nepřekvapí. Co mě překvapí je, když někdo nezná systém hry a ani po těch letech neví, jak to funguje takticky. Když třeba někdo plácne hloupé číslo nebo písmeno. Poznám to tak, že se zpozdí obsluha počítače, protože předpokládá, co člověk dá a má tu myš předpřipravenou někde jinde. Ale nehodnotim nikdy nikoho, vím jak to je težké. Když tam je někdo poprvé a je vidět, že je nervózní, jdu s těma lidma před začátkem prohodit pár slov, aby trošku pookřáli. Pak se na ně vrhne maskérka, každý na ně svítí, kameraman jim dává instrukce, když je někdo hodně malej, tak musí mít za tím pultem stoličku, aby byl dobře v záběru. Není to lehké a chápu, že jsou lidi zmatený. Já sám bych neřekl, jak se jmenuju a odkud jsem přijel, natož lovit nějaké hluboké znalosti a vědomosti.
Zrovna když k vám šel Ladislav Zibura, udělal si z toho trošku srandu a hrál naprosto mimo. Věděli jste, co se na vás chystá? Já jsem tam nebyl, moderovala kolegyně Eva, ale ja to viděl zrovna v režii a kluci mi tam říkají: "Koukej na něj, pojď se podívat, to je nějakej divnej borec." A celkem rychle jsem pochopil, že to bylo v době, kdy mu vycházela první knížka a možná to bylo součástí PR. Byl trošku smutnej, že jsem nemoderoval zrovna já, ale každopádně mi potom volal a v Praze a v Brně jsem mu pokřtil knížku 40 dní pěšky do Jeruzaléma. A od té doby jsme v občasným kontaktu, dělali jsme sem tam nějakou charitu v Brně a potkáváme se sem tam.
Jak vzpomínáte na natáčení AZ kvízu s Jamesem Colem, Muchou a dalšími lidmi z hudební branže? ČT Art přišlo s tím, že v rámci Art zóny chtějí udělat takový speciál. Jak točíme těch 2x5 dílů, tak jsme udělali jeden navíc a pro mě i pro režii bylo příjemný to, že to nemělo žádnou omezenou stopáž oproti klasickým dílům. Přiznám se, že ač jsem znal ta jména hostů, tak jsem si musel dohledat, s kým budu mít tu čest. Velmi mě překvapilo, že James Cole je strašně chytrej a příjemnej člověk. Pak tam byl i Ventolin, ten má PhD., ale musím říct, že mi přišlo, že ten byl, jak bych to tak řek, přítomen spíš fyzicky. Bylo tam hodně hudebních otázek, ale široký spektrum. Od Pepíčka Zímy až po kapely, o kterých jsem v životě neslyšel.
Jak vzpomínáte na další legendární účastníky AZ kvízu? Máte nějakého oblíbence? Z některých jsou virální internetové hvězdy, třeba Franta Pepa Jednička. No jasně Petr. Ten u nás byl několikrát. Nedávno jsem s ním četl někde rozhovor. Tyhle lidi co se stali virální, tak to holt maj pak napsaný na čele a dost lidí je pozná. Co se týče soutěžících, tak někdo myslím počítal, že jich bylo už přes 11 000, takže nemám šanci si je zapamatovat všechny, ale někteří, se k nám vrací a ty vždycky rád vidím. Dřív se k nám lidi mohli hlásit každý rok, teď si myslím, že to je omezený na jednou za tři nebo čtyři roky.
Máte hodně lidí, co se do AZ kvízu hlásí? Hrozně moc lidí se hlásí pořád. Už teda zrušili takový ty konkurzy. Jednou za čtvrt roku se dělal konkurz, protoze vystupování v televizi není úplně pro každého. To je teda už po covidu zrušené. Ale přihlášky chodí pořád. Čekací doba je přes rok.
Pamatujete si nějakou bizarní zálibu soutěžícího? No mám jednu historku s bizarním zaměstnáním. Přišel soutěžící, pán. Vím, že byl z Pardubic a byl hrozně sympatickej a hrozně chytrej, vycházelo mu to, pořád postupoval a postupoval. Na začátku mě ale poprosil, abych se ho neptal na profesi. Existuje spousta důvodů, proč to lidé nechtějí říkat - policejní pracovníci, vojáci, lidi z ministerstva, kantoři třeba, protože pak nechtějí vypadat blbě když nevědí něco ze svého oboru. Respektuji to a neptám se. A když už tam byl tenhle pán počtvrté, tak jednak bylo vidět, že si pokaždé vymýšlí jiné záliby, a potom mi to nedalo a mimo kameru jsem se ho šel zeptat, jak to je s tím jeho povoláním. A on říká: no víte, já vyrabím, takový ty erotický pomůcky, různé bičíky, důtky, kožené oblečky a podobě. Chvíli se o tom bavíme, vypráví, že má stálou klientelu, že musí vymýšlet pořád něco nového, že jezdí po Evropě inspirovat se po erotických veletrzích a tak podobně. Říkám mu, že už chápu, že tedy nechtěl, abych se ho ptal. A potom, co postoupil, mi povídá: Víte co, tak se mě příště už zeptejte. Tak se ho pak ptám na dalším natáčení. Jardo, vy máte spoustu zálib, to je jasné, ale řekněte, jaká je vaše profese. A jeho odpověď mě dostala. "Já pracuju v kožedělném průmyslu". Začal jsem se hrozně smát a muselo se to pořádně sestříhat, aby to šlo vůbec použít. Když už jsme u těch bizárů. Stalo se někdy něco, že se nějaká epizoda zrušila, že se to prostě nemohlo vysílat živě? To se určitě stát nemůže. Stalo se třeba, že soutěžící omdlela. Prorazila nám hlavou dekoraci, ale naštěstí to nebylo vidět a divák to stejně neuvidí, to nevysíláme nebo se to ani nenatočí. Ale stalo se třeba, že jsme čekali na jednoho soutěžícího, který už několikrát postoupil. Tenkrát se natáčelo v centru Brna a on bydlel kousíček vedle v hotelu. A nepřisel. Všichni jsme čekali. Nakonec jsme zjistili, že jak vyhrál a peníze se vyplácely tenkrát hned v hotovosti, tak všechny zval na baru a opil se tak, že nemohl vůbec přijít. Skončilo to tak, že otevřel dveře hotelového pokoje těsně předtím, než mu je rozbili hasiči krumpáčem. Potom přišel někdy v poledne, celej červenej a omlouval se, že to nějak nezvládnul.
