V rámci pravidelné rubriky našeho bratrského magazínu Spark "Ušní průplach" dostal principál brněnské party Insania Poly k poslechu hromadu čerstvé i lety ověřené muziky s požadavkem o svůj znalecký posudek.
Do uší Polymu přistála nejneklasičtější skladba projektu Lindemann "Knebel". "Zpěváka poznám hned, teď jenom trefit konkrétní projekt. Poslední desku Rammstein naposlouchanou nemám a jeho sólový projekt mě moc nebere. V Insani se kvůli tomu hádám s Klímou, protože jemu se Lindemann líbí, ale mně tam chybí silnější hudební nápady. Od Rammstein mám hodně rád jejich starší, skoro ikonická alba. A taky mi přijdou zajímaví vizuálně. Hlavně klipy, kde si umí střílet sami ze sebe (třeba 'Keine Lust'). Němčina mě v metalu obecně baví, jakoukoliv podobu originality hodně uznávám."
Pecku "The Triumph of King Freak (A Crypt of Preservation and Superstition)" od Roba Zombieho okomentoval Poly následovně: "Roba Zombieho mám rád, hned jsem ho poznal podle hlasu. Novější věci ale neznám. Rob si umí výborně vyhrát s produkcí, umí udělat mohutnej metalovej zvuk, kde kytarovej riff zabíjí, ale mám u něj pocit, že docela často vykrádá sám sebe."
A co kornovská "Cold"? "S Korn mám podobný problém jako s Robem Zombiem. Když jsem si je objevil, nadchli mě, hlavně po zvukové stránce. S další a další deskou mi ale skladby začaly přicházet trochu jak přes kopírák. Dokonce bych řekl, že Korn mají natolik osvědčenej a vychytanej mustr, že skoro všechny jejich písničky jsou ve stejném tempu. Co se mi od nich hodně líbilo, bylo elektronické album 'The Path of Totality'. Zvukově úplně jiné, ale pořád tvrdé jako prase, prostě skvělý úkrok stranou. Asi mě hodně jejich fanoušků prokleje, ale dnes si u nich už nedokážu nic nového objevit. Mají to zmáklé, ale málo barevné," dodává muzikant.
Kompletní rozhovor najdete v zářiovém Sparku. A bacha, Insania momentálně dělá na nové desce... Peklo už je lačné.
