Vloni uplynulo už 25 let od vydání debutu Rammstein "Herzeleid", které odstartovalo jejich raketový vzestup až na samotný vrchol. Magazín Spark při té příležitosti vyzpovídal švédského studiového mistra Jacoba Hellnera, který byl přes dvacet jejich dvorním producentem.
Jacobe, jak jsi pracoval s Tillovou němčinou, když neumíš německy?
Skutečnost, že jsem nerozuměl zpěvákovi, působila zásadní potíže. Kapela razila heslo, že tohle je jejich muzika a proč jim do ní kecá nějakej chlápek, kterej ani nerozumí, co zpěvák zpívá. My rozumíme a víme, jak mají vokály vypadat. Já jsem si ale vždycky u nahrávání zpěvu věřil, bavilo mě to a cítil jsem se pevný v kramflecích. I když nerozumím slovům, vím, jaké jsou důležité zvukové parametry, a snažil jsem se to Tillovi vysvětlit. Na prvním albu mě úplně nepochopil, ale na následném "Sehnsucht" si vzal mé rady k srdci. Věděl, že slova musí mít brutální dopad. Proto jsou texty na albu velmi hutné a drtivé. Je to i jeden z důvodů úspěchu desky. I když textu nerozumíte, je velmi přístupný a máte ze slov pocit moci.
Viděl jsi v Rammstein velký potenciál hned od prvního poslechu, a proto jsi podstoupil trnitou cestu k "Herzeleid"?
Z prvního alba vyplynulo, že jsou brilantní kapelou. A říkám to ve smyslu, že opravdu znamenitých kapel na světě moc nenajdeš. Všichni jsou excelentní hudebníci a hlavně pochopili, jak dostat maximum z toho, v čem jsou silní. Není mnoho kapel, které by měly tuto vlastnost natolik zvládnutou. Viděl jsem v nich kapelu s ambicí, protože vizuálně byli atraktivní i v malém klubu. Nikdy jsem ale nedomýšlel, že se dostanou tak vysoko a daleko.
Pracoval jsi s Rammstein téměř po celou dobu jejich diskografie. Kdo z nich je hudební guru kapely, nebo v ní panuje demokracie?
Jejich pojetí kapelní demokracie z nich právě činí tak unikátní kapelu. Jsou vysoce demokraticky založení a každé rozhodnutí musí projít přes všechny členy Rammstein. Richard píše hodně muziky a v tomto směru je velmi plodný, stejně jako Till neustále přichází s novými texty. Každá nota a každý verš ale prochází nemilosrdným sítem. Tillova několikadenní práce je pak během pěti minut v troskách, protože se prostě nelíbila. Jejich muzika je skutečně kolektivní dílo a debaty se vedou v podstatě neustále. Proces diskuse je klíčový pro pochopení, co jsou a znamenají Rammstein. Každý člen přispívá syrovým materiálem. Někdo více, někdo méně, ale společný mlýn je naplňován všemi. O každém aspektu je povoleno diskutovat, včetně uzavřených věcí. Přinesl jsem jim hotovou píseň a oni mi ji rozpitvali na částečky, vybrali, co se jim líbí, a začali jsme nanovo.
Kompletní rozhovor najdete v lednovém Sparku. K dostání na Sparkshopu.
