Z playlistu si pamatuji "Ocean", "Granny", "San Pedro", "Happy People" a "Journey to X", a taky to, že si Maru spletla písničky a Josh to měl jako takový poloviční jam. Bylo docela natřískáno, protože Maru ještě chodila na gympl a tak dorazila snad půlka její školy, takže jsme zdatně sekundovali s naším sotva půlhodinovým setem hlavní kapele.
Pak jsme začali pravidelně hrávat, hlavně v Praze a okolí, hráli jsme kdekoli a kdykoli. Místo Sundari nastoupil Adam Stivín, (s ním jsme nahráli, opět ve Futuru, první samizdatový počin v roce 2003), ten pak odešel a nastoupil Josh, který býval dost nevypočitatelný a mizel náhle a nepravidelně do Austrálie, takže za něj hráli další borci, za všechny - Petr Štětina, Michal Krásný a jednou dokonce v absolutní nouzi i bubeník Roman Lomtadze (hostuje s námi na perkuse), který se naučil za týden celý koncert na basu. Měl pak krvavé puchýře. Taky je z toho vtipná historka, kdy Roman jde na pódium ve Spáleném Poříčí, nese si basu ve futrálu a pódiový technik se ho ptá: "Co je? Děláš teď nosiče basákovi nebo co?" A Roman mu hrdě říká: "Mluvíš s ním ty čů..ku!" a pak to všem nandal, machr.
A před tímhle vším jsme s Morellou jenom ve dvou, tzn. bicí/perkuse a kytara+obě zpěvy, obráželi s protoverzemi našich písní jam sessions a malé kluby a hledali parťáky do kapely. Nakonec jsme našli Marku v parku na Vinohradech a Joshe ve zkušebně v Dejvicích. Záměr byl neochvějný a cíl jasný.
autor: Misha (Gaia Mesiah)
