Je tomu už vskutku dlouho, kdy se Dream Theater objevili na hudební scéně a je tomu už také pár dní, co navštívili Prahu a písněmi prvních i posledních desek ji rozbili na kusy. Nejen o začátcích kapely, ale také o poslední desce se rozpovídal kytarista John Petrucci.
Hned v předškolním věku kapely dostali tvrdou ránu, to když odešel zpěvák Charlie Dominici a hodně dlouhou dobu se nenašel nikdo jiný, kdo by byl schopen ho nahradit. "Hledali jsme člověka, kterej by se postavil za mikrofon, fakt hodně dlouho. Zkoušeli jsme hodně zpěváků, kteří by mohli zaujmout Charlieho místo. Někteří byli fakt špatní, jiní byli dobří a odehráli s náma pár koncertů, ale nikdo nezůstal dlouho. Měli jsme tehdy zkušebnu ve skladu prodejny s masem a v jeden den se nám přišel předvést James LaBrie. Ten chlap nás totálně odrovnal, naprosto se hodil na místo zpěváka naší kapely. Brali jsme ho všema deseti a od tý doby s náma zpívá," komentuje dlouhé strádání John.
Přes všechny trable nejen s obsazením postu zpěváku se Dream Theater vypracovali na místo progressive-metalové legendy. Skvěle to potvrzuje i poslední vydané album z loňského roku The Astonishing. "Dnes si lidé málokdy pustí celé album od začátku do konce, jako by to byl film. The Astonishing je tak trochu odpověď na tohle. Pojednává nejen o rozdílu hudby nynější a hudby před pětadvaceti lety, ale také o současných a tehdejších technologiích či celkově reálném světě a způsobech," popisuje Petrucci poselství alba, jehož je z většiny autorem. Dvacet pět let je rozhodně dlouhá šňůra, snad se dočkáme ještě minimálně jedněch kulatin.
DREAM THEATER - rozhovor s Johnem Petruccim 
