Večer odstartovali jejich irští kolegové Chalk. Dvojice (doprovázená bubeníkem), která staví na post-punkových kytarových riffech, ale nebojí se je proplétat s industriální elektronikou a tanečními beaty evokujícími The Prodigy nebo Underworld. Přestože mají s dublinskými Fontaines D.C. společný irský původ, pocházejí na rozdíl od svých slavnějších krajanů ze severoirského Belfastu. Jejich nekompromisní zvuk postupně prostupoval zaplňující se halou a rozehřál čekající fanoušky. S Chalk se nám navíc podařilo pořídit i rozhovor, ve kterém jsme mohli tuhle zajímavou formaci poznat o něco blíž.
Organizační stránka večera bohužel nabídla zážitek z úplně jiného žánru. Fronty a chaos, které jsou ve sportovní hale Fortuna koncertní stálicí, tentokrát dosáhly ještě o úroveň vyšší intenzity. Pořídit si merch se proměnilo téměř v "Mission Impossible" a celkovému dojmu nepomáhali ani samotní návštěvníci, kteří často teprve na místě dohledávali své vstupenky kvůli vstupní kontrole. To vše v hale, kde mobilní signál prakticky neexistoval. Zatímco na pódiu se postupně rozjížděla hudební energie, v útrobách haly byl čistý chaos.
O Fontaines D.C. se často mluví jako o kapele, která pomohla vrátit mladší generaci zájem o kytarovou a alternativní hudbu, mimo jiné díky výrazné přítomnosti na sociálních sítích. Pohled do zaplněné haly tomu ostatně dával za pravdu. Žádná věková skupina zde neměla výraznou převahu a publikum bylo pestrou směsicí generací i národností. Jedno však měli návštěvníci společné: velká část z nich dorazila v kapelním merchi. Ten ovšem v případě hlavních hvězd večera vyvolával poněkud rozpačité pocity. Člověk by u kapely takového formátu čekal trochu více vkusu a kreativity. Ve srovnání s vizuálně povedenějším merchem předskakujících Chalk působila nabídka Fontaines D.C. téměř jako cirkus Berousek. A to je u kapely s tak silnou vlastní estetikou docela promarněná příležitost.
Koncert odstartoval s téměř dvacetiminutovým zpožděním oproti plánovanému začátku. Netrpěliví fanoušci mezitím začali hromadně rozsvěcet displeje svých telefonů a snažili se tak přivolat své oblíbence na pódium. Samotný setlist se příliš nelišil od předchozích zastávek turné, došlo pouze k několika změnám v pořadí skladeb. Z aktuální desky „Dopamine Chamber“ zaznělo hned devět z celkových jedenácti skladeb, které tak tvořily necelou polovinu setlistu.
Koncert se obešel bez projekcí, vizuálních efektů nebo jakýchkoliv velkolepých překvapení. Ty ostatně k hudbě Fontaines D.C. ani nejsou potřeba. Dominantním prvkem pódia bylo samotné logo kapely, které v průběhu večera měnilo barvy podle nálady jednotlivých skladeb. Například v novince "You Miss Me" se střídaly modré a červené tóny, které reagovaly na proměny atmosféry jednotlivých pasáží. Jednoduché, ale funkční vizuální pojetí tak vneslo alespoň trochu barev do jinak temného a melancholického světa, který si Fontaines D.C. pro svůj aktuální koncert připravili.
Nejvýraznějším prvkem koncertu však zůstával hlas Griana Chattena, který jako by byl pro náladu těchto skladeb přímo stvořený. Jeho charakteristický, hlubší a zastřený baryton dokázal přecházet od polomluveného frázování až k emotivním výkřikům, aniž by ztratil svou osobitou barvu. Právě kontrast mezi zdánlivě odtažitým přednesem a okamžiky, kdy do toho Grian naplno opřel, dodával skladbám jejich nezaměnitelnou atmosféru. K hudbě Fontaines D.C. je však potřeba si občas trochu prokousat cestu. Nemusí totiž zaujmout hned na první poslech. S každým dalším se ale postupně dostává hlouběji pod kůži, ať už díky specifickému projevu, nebo textům, které nejsou hned zřejmé, ale mají v sobě mnohem větší hloubku, než se může na první pohled zdát.
Během pěti studiových alb se kapela vypracovala z post-punkového objevu v jednu z nejvýraznějších formací současné alternativní scény. Její cesta až na pozice headlinerů velkých festivalů pro příští léto je zároveň důkazem toho, kam se lze dostat díky talentu, vytrvalosti a neustálému hudebnímu vývoji.
Za nás Fontaines D.C. dostáli své pověsti a z Fortuna haly odcházíme s pocitem, že jsme byli svědky něčeho výjimečného. V rámci současné alternativní scény pro nás jde bezpochyby o koncert roku.
