FOTO: Brutální finále Brutal Assaultu: děti na stagi, Vikingové v pevnosti a metalisti na technu

Poslední brutální den pro mě začal rovnou jedním hardcore beatdownem jménem Heavy/Hitter a jak již název samotné kapely napovídá, ano, it hits heavy. Nahej pupek, knírek a maskáčová kšiltovka hlavního zpěváka zase napověděly, že pánové pochází z Ameriky. Nicméně takový 2-step taneční kreace při poledním sluníčku jsou skvělý kardio pro začátek dne, 10/10 mosherů doporučuje!

Dalším vystoupením, který stojí za zmínku, bylo to v podání Brutal Kids a ne, není to název heavy metalový kapely. Jak určitě mnozí z vás ví, na BA totiž můžete přijet i se svejma ratolestma a svěřit je do péče zkušených BA instruktorů, který vám je během dne zabaví, a vy si tak můžete v klidu užívat festival naplno. No a jednou z aktivit pro děti je právě i hra na hudební nástroj - kdo chce, může se pak předvést na jedný z menších stagí. Na vystoupení dětí se přišlo podívat tolik dospělých fanoušků, že byla vnitrohradební stage Oktagon obsazena zepředu dozadu úplně celá. Žádný dítko tak neodešlo smutný, protože všechna jejich vystoupení dostala strašně moc podpory, jak asi u metalový komunity není žádným překvapením. Některý vystoupení na bicí byly navíc vzhledem k opravdu nízkýmu věku účastníků vážně skvělý, takovej Dave Lombardo nebo Tomas Haake by se za pár let měli začít pomalu bát o svý fleky! :)

Odpoledne bylo ve znamení metalcoru a na hlavní stagi se nám představili švédský Imminence v hlavní roli se zpěvákem Eddiem, kterej kromě zpěvu zvládá hrát i na housle, a vlasatým WitchKingem, kterej by se s náma už vážně mohl podělit o to, jakou vlasovou kosmetiku a rutinu používá. Padlo i plno nových skladeb z připravovaného alba "Axis Mundi" a to kombo těžkejch riffů a smyčcovejch soft pasáží je prostě nezaměnitelný.

Kdo mě ale nadchnul nejvíc z celýho dne, byli The Ghost Inside. Jejich vystoupení bylo totiž jedna z nejlepších show, který jsem letos viděla - mělo to všechno: kontakt s fanoušky, moshpity, emoce a neskutečnou energii. Respekt patří taky bubeníkovi Andrewovi, kterej před 11 lety během nehody na tour přišel o nohu. To ho ale nezastavilo a za pomoci speciální techniky hraje s kapelou vesele dál, čímž si vysloužil přezdívku „The Hammer“. Vidět ho hrát naživo bylo opravdu hodně inspirující.

Večer byl pak vážně rozmanitej. Byli jsme svědky vikingskýho rituálu v podání norskýho folk projektu jménem Wardruna, kterej tvoří několik členů hrajících na různý tradiční nástroje. K tomu na pódiu probíhá hrdelní zpěv a taky takovej trochu ezo tanec a za pomoci doprovodných světel a ohňů, který vrhaj stíny na členy kapely - a to má téměř hypnotickej účinek. Zažít tohle vystoupení uvnitř josefovský pevnosti, po jejímž obvodu nahoře na hradbách byly navíc umístěny další šlehající ohně, bylo opravdu one of a kind a i když to není úplně běžná kapela, kterou poslouchám, jsem nesmírně ráda, že jsem toho mohla být svědkem.

Jediný, co ale hodně narušovalo průběh tohodle vystoupení, byla zvuková zkouška Satyriconu, která se konala přímo vedle na druhý hlavní stagi - a je to taky něco, čeho jsem si všímala celej den. Je sice super, že na velký kapely nemusíš pendlovat jak k*kot 10 min tam a zpět, ty zvukovky probíhající zároveň s tvojí oblíbenou kapelou 20 metrů daleko jsou ale fakt blbý.

No a noční program byl jedno velký překvapení. LA industrial/electro rockový kapele HEALTH jsem nedávala moc šancí, jejich vystoupení nakonec ale působilo téměř stejně hypnoticky jako to předchozí vikingský. Zpěvák Jake má jemnej hlásek jak nějaká siréna, když se do toho ale zapojí zbytek kapely, ty basy přesvědčí o kvalitě hudby i zarytýho metalistu, takže se na ně nakonec na Obscure stagi shromáždilo velký publikum.

Než se šlo domů, zavítala jsem ještě na KAL stage, která sice přes den slouží jako takovej chillovací obýváček, večer ale i svým samotným názvem nabádá k party. Tý se v sobotní večer zmocnili různý umělci včetně těch z Wrong collectivu, který ale špatný vážně ani trochu nebyli. Jejich setík byl v rytmu industrial techna a táhnul se až do brzkých ranních hodin. Felplac tak zaplavila zář červených reflektorů a mlhy, a bylo skvělý vidět, jak si zarytý metalisti dokážou užít i jiný žánry a nemaj z toho Trauma (haha - ftípek pro znalce aneb pseudonym jednoho z vystupujících DJů).

Tak děkujeme a těšíme se zase za rok na třetí brutální kulatiny!