Večer 16. ledna v Rock Café otevřeli američtí Belmont. Upřímně, jejich vystoupení mě moc nechytlo. Zvuk byl dost problematický a celkově to působilo spíš mdle, než že by to člověka pořádně vtáhlo. Naštěstí pak přišli Honey Revenge a atmosféra šla okamžitě nahoru. Jejich LA vibe byl znát na první dobrou, show fungovala skvěle a zpěvačka Devin Papadol zněla jako rocková verze Katy Perry někde na pomezí s Paramore. Chytlavý, energický, zábavný a hlavně živý. Fakt si myslím, že o týhle kapele ještě hodně uslyšíme.
Rain City Drive hráli před publikem, které zaplnilo Rock Café zhruba z jedný třetiny. Na poměry klubu to nebylo nijak dramatický, byl to spíš realistický obrázek toho, že u nás zatím nejsou tak známí jako v zahraničí. Navíc šlo o jejich vůbec první headline EU & UK tour, takže fanouškovská základna má ještě kam růst. Složení publika bylo každopádně pestrý. Zamilovaný párečky pohupující se do rytmu, plešatí metalisti v tričkách s lebkama a mečema i vikingský chlapi jak hora. Všechny bylo radost sledovat, jak si koncert užívají, zpívají a tancují stylem dance like nobody's watching.
Setlist se točil hlavně kolem aktuální desky "Things Are Different Now" (2024), ale zazněly i skladby z "To Better Days" (2020), tedy prvního alba vydaného po přejmenování kapely ze Slaves. Světla laděná do barev tour plakátu fungovala skvěle a kromě nich byla podívaná i na frontmana Matta McAndrewa. Se svou potetovanou vizáží a zkušenostmi z americké The Voice přesně ví, jak zaujmout publikum, hlavně jeho něžnější část. Publikum zvládal držet i přes drobné technické mouchy na začátku, kdy byly vokály trochu potichu. Jakmile se zvuk doladil, bylo jasné, že Matt zpívá čistě a s přehledem, i když se nesnažil tlačit každou výšku úplně na maximum.
Pobavila i jeho snaha navázat kontakt s publikem typicky americkým způsobem, který u nás úplně nezafungoval, ale o to sympatičtější to bylo - když se zeptal, jestli někdo prochází rozchodem nebo je čerstvě po něm, dočkal se ticha. Po druhém pokusu se jen rozesmál a poznamenal, že v USA se rozchody dějou každej večer, tak se vždycky někdo chytne.
Na závěr přišla skladba "Medicate Me" a s ní i první a zároveň poslední crowd surfeři večera. Dokonce dva. Kapela pak odešla přes fanoušky skrz klub, ale ještě předtím stihla hodit udičku slovy "Maybe we'll see you in June. Let's see." Tak co, uvidíme Rain City Drive letos na Rock for People?
