SPIRITBOXTsunami Sea vyšlo: 7. března Přinejmenším ve chvíli, když jedno neinformované médium zaměnilo při rozhovoru zpěvačku Courtney právě za Poppy, přičemž Courtney ani nehla brvou a vesele v rozhovoru pokračovala v přisouzené roli své hudební kolegyně. Mimochodem šlo už o druhou nominaci ve stejné kategorii za sebou, což jen potvrzuje, na jaké trajektorii se poslední dobou Spiritbox nacházejí. Hlavní zbraní je od počátku jejich existence špičková práce se zvukem kytar a zabijácký zvuk celkově. Agresivní, hutný, přesto dostatečně čitelný a protkaný mnoha náladami. Skupina si užívá niterné emoce rozprostřené na táhlých plochách ve stylu Deftones (hned úvodní "Fata Morgana") a stejně tak brutální riffovačky nebo klidnější a elektronikou více nasáklé pasáže ze závěru nahrávky. Vedle luxusního zvuku se kapela může opřít i o již zmíněnou slavici Courtney LaPlante. Barvou hlasou je možná trochu zaměnitelná, její největší předností je ovšem pestrý a sebejistý výrazový rejstřík. Na škále čistý zpěv - hrubozrnný growl zvládá jakoukoliv polohu bez zaváhání. Od prvotiny "Eternal Blue" skupina zhrubla a ubrala na melodičnosti. Na první dobrou zapamatovatelné "háčky" jako ten v "Holy Roller" tu prakticky nenajdeme, ale není to ke škodě. Na rozdíl od žánrově příbuzných Jinjer zůstávají Spiritbox stále srozumitelní. Jedna z nejatraktivnějších věcí, kterou lze na poli alternativního / progresivního metalu momentálně potkat. (recenze vznikla pro březnové číslo časopisu Spark)
8/10
