PEARL JAMDark Matter vyšlo: 19. dubna Od drog se držel v rozumné vzdálenosti a hlavně proto jako jediný z velké čtyřky grungeových velikánů za mikrofonem přežil. Co přežil, stále žije naplno! Důkazem jsou dlouhodobě fantastické koncerty a důkazem je nyní i v pořadí dvanáctá řadovka "Dark Matter". Jakkoliv tematicky není vždy procházkou po louce rozkvětlých kopretin, z jedenáctky písní sálá v první řadě radost, že se stále může potkávat se svými dlouholetými spoluhráči a dělat písničky. Po více než třech dekádách existence Pearl Jam sotva něčím překvapí, ale fanoušky to nemusí příliš mrzet, protože kapela stále hravě zvládá základní disciplínu - psát kvalitní skladby. Ty mají na "Dark Matter" rozpoznatelný kapelní otisk a linou se, dalo by se říct, podle zavedeného mustru. Album jako celek ale nezní rutinně. Máme tu spoustu poloh a nálad. Punkoví vypalovačky v úvodu, country líznuté kousky jako "Wreckage", skvěle melodicky vystavěnou hitovku "Won't", vlastně je tu od všeho něco. A pak taky jeden, na první příběh nenápandý mikropříběh. Poté, co si Vedder před dvěma lety na své sólovce "Earthling" otestoval schopnosti mladého producenta Andrewa Watta, ho pustil i na full-time do studia k Pearl Jam. Watt, který v posledních letech dokázal svým moderním rukopisem nenásilně a přesto efektně oživit nahrávky bardů jako Iggy Pop, Ozzy Osbourne nebo The Rolling Stones, není tentokrát na nahrávce tolik cítit. A možná právě to byl tentokrát jeho hlavní přínos. Udržet zaběhlou kapelu v její čtvrté dekádě na správné straně hřiště. A to se povedlo báječně. Poctivá a hodně solidní práce. (recenze vznikla pro červnové číslo časopisu Spark)
8/10
