Mad Rabbits, kteří večer uzavírali, jsou sázkou na jistotu. Od doby, kdy mikrofonu kraluje nová krev, mám pocit, že jsou gig od gigu lepší a lepší. Co se týče dramaturgie večera, zapadlo všechno jak správné dílky puzzle. Od Mad Rabbits nikdy nečekej hudbu hodnou ukolébavky na dobrou noc, ale kvalitní córovou dupačku na kterou se opravdu vyplatí počkat si až nakonec. Čtyřlístek sobotních kapel doplnili Heel Turn.
Lighthousekeeper se potýkali s průvodními technickými problémy. Ale bez nich bychom nemohli být poctěni Olieho vytříběným smyslem pro humor, nebo po letech neslyšeli všemi tak milovanou "Wonderwall". Díky za technické problémy, haha. Kluci to zvládli skvěle a po krátké kulturní vsuvce už jsme tady měli Lighthouse Keeper ve vší parádě, jak jsme zvyklí - na pódiu, pod pódiem, vedle pódia, všude. Songy většina zúčastněných už znala. Kluci je leakovali v průběhu roku, čímž vytvořili příběh a spolu s fakt povedeným vizuálem je mi tento koncept vydání EP velmi sympatický.
Kmotrem se stal Radek Polánský, který se tedy na pódiu objevil už podruhé za večer a já lovila v paměti, zda náhodou nemá feat i s Mad Rabbits, aby si ty schůdky slávy vyšel napotřetí. Ve výsledku to byl nejen podařenej gig, křest, ale především setkání přátel a známých tváří, kteří se s příchodem openairů budou jistě vídat čím dál častěji. Odcházela jsem s pocitem, jak skvělý support si tato naše malá scéna umí dávat a za to díky.
