První část rozhovoru najdete tady: ROZHOVOR: „O Veganství nekážeme, cestu si musí najít každý sám,“ říkají John Wolfhooker
Když jste tvořili album "313", inspirací vám byly hlavně v textech Maťovy příběhy, respektive jeho boje se sebou samým. Je nějaká podobná myšlenka či téma i za "626"?
R: V první řadě jsme chtěli spojit nespojitelné songy. Pro spousty kapel a vlastně i pro nás může být žánrová různorodost nevýhodou. My jsme z ní naopak chtěli udělat výhodu. Každá ze skladeb je úplně jiná.
Takže to není přebytek předchozí desky?
A: Ne, to ne. Něco z toho nejsou úplně nový věci, demíčka jsou třeba rok starý, ale pořád platí, že jsme to začali tvořit až po vydání "313".
F: Prostě jsme chtěli udělat nový songy a vůbec jsme nepřemýšleli nad nějakým konceptem. Dali jsme dohromady čtyři písničky, který se nám líbily.
A: Jasně, jinak bychom je nevydali. Máme i věci, který se nám nelíbily, ale ty jsi neslyšel. (smích) To je samozřejmě velkej háček, když máš kapelu, najít průsečík ve vkusech všech členů.
"VÝLET" A "KOBLÍŽCI"
Mimo úvodní singly "Singularity" a "Inferno" fošna obsahuje další dva kousky. Co nám řeknete k nim?
F: To je zase úplně něco jinýho. Jedna z těch věcí se jmenuje "1999", tedy totální ohlídnutí za devadesátkama, jednoduchá písnička, která čpí atmosférou ve stylu západu slunce, brejlí na vočích, jedeš kabrioletem, v druhý ruce drink… teda vlastně ne, v autě nemůžeš pít, když řídíš. Změna, jedeš někam na drink!
M: Třeba bys mohl být spolujezdec.
F: Jasně, to je fakt. Někdo mě veze, vyřešeno. Takže v ruce mám drink. A tohle je pointa tý písničky. (smích) No a druhej song, ten se jmenuje "Feel It", původně se mu říkalo "Výlet". (smích)
A: Bylo to o našem neuskutečněným výletu do Chorvatska.
Proč do Chorvatska?
F: Rony chtěl hrozně do Chorvatska! Mluví o tom třeba rok a půl, ale nikdo z nás s ním zatím nejel, takže je z toho smutnej.
R: (smutný obličej) No, protože byl lockdown a byly hrozně levný vlaky!
M: Dokonce jsme to měli v kalendáři! A nejdřív to měl být road trip.
R: Já jsem se tak moc snažil všechny přesvědčit, aby se mnou jeli na výlet, až jsme z toho stvořili písničku.
F: Každopádně "Feel It" je spíš o veselejších emocích, řekl bych.
R: Jde o takovou tanečnější, možná trochu funky část Wolfhookera, která se u nás vždycky objevovala.
F: Zatímco "1999" je prostě a jednoduše pop-punk.
R: Jsou to Koblížci a tečka.
Zrovna jsem se na to chtěl zeptat (Filip Vlček je bývalým členem a současným producentem kapely Koblížci, pozn. autora).
F: Prvotní ideu jsme ale vymysleli s Maťem spolu, zapnuli jsme si časovač a řekli jsme si, že za hodinu napíšeme song. Z toho vznikl nápad na sloku a refrén a pak už kompletní "1999".
NIKDO NÁM TVŮRČÍ SVOBODU NEVEZME!
Před několika měsíci jste započali spolupráci se světovým labelem Warner Musíc. Jaký dopad bude mít toto spřažení na vaše kapelní fungování?
M: Zhodnotit ovoce budeme moci asi za rok nebo za dva, ale už teď máme hrozně dobrej pocit z proaktivity našeho i jejich týmu. Jo a dostali jsme na Instagramu modrou fajfku, která značí, že jsme ověřeným umělcem.
Může se stát, že díky Warneru dojde k nějakým výraznějším změnám v kapelní esenci, žánru, tvorbě?
A: Určitě ne. EP "626" už pod Warnerama vychází a prošlo to jejich filtrem. Kdyby nás spolupráce měla nějak negativně ovlivňovat, nešli bychom do toho.
F: Jednáme tam s jedním konkrétním člověkem. A jediný, co se může stát, je, že přijde s nějakým věcným argumentem, nad kterým se pozastavíme a zarazil by nás natolik, že bychom sami cítili, že je potřeba něco udělat jinak.
A: Věříme jeho úsudku a jsme rádi, že můžeme věci zkoumat i na základě pohledu někoho, kdo má zkušenosti z jinýho rohu hudebního průmyslu. Stručně řečeno, nikdo nám tvůrčí svobodu nevezme.
Koukal jsem, že se chystáte na festival do Rakouska, je to tak? Kterým geografickým směrem se chcete ubírat dál?
M: Jo, v Rakousku budeme hrát na Rockberg Festival. A naším hlavním plánem je co nejvíc koncertovat v Německu, jak jen to bude možný. Byl to náš původní plán, než začal končit svět. Doufáme, že tento rok to už vyjde, máme rozřešených několik akcí. Podle nás je Německo nejvděčnější zemí, pokud jde o náš žánr.
A: Byli jsme ve fázi, kdy pro nás nebylo úplně neobvyklý hrát v Německu, ale pak se svět začal hroutit.
Připomínáme, že už 6. května se Wolfhookeři společně se slovenskými landless předvedou živě v pražském Paláci Akropolis. Tuhle akci nechceš zmeškat!
