BEARTOOTHBelow vyšlo: 25. června Když vám něco jde, držte se toho! Tohle musí být rada, kterou se Beartooth dlouhodobě řídí, protože už od alba "Aggressive" (2016) si jedou svou crossoverovou dráhou, jež smrdí metalcorem, punkem, obyčejným rockem a kdovíčím ještě. A tahle všehochuť je v pravém dolním rohu podepsána jménem Caleb Shomo. Je to právě on, kdo je hlavou kapely a jehož hlas dává kapele odstín. Vývoj Beartooth opravdu album od alba spočívá v tom, že umocňují prvky, jež použili v minulost. A "Below" není výjimkou, deska je víc hardcore, víc punk, víc scream, víc garážovka, víc syrovost… Přesto však deska není předvídatelná. Není tuctová a i přes minimální diverzitu má každá končetina fošny svůj specifický tvar. Že si protiřečíme? Ale ono to tak fakt je, každý song má tu beartoothovskou vůni syrovosti, a přitom od sebe jeden od druhého rozeznáme. Většinou. Tu je slyšet nekontrolovaná metelice ("Dominate"), jindy zase pouliční balada ("Fed Up") a tohle všechno smrdí vlivy Sum 41, Architects nebo Silverstein. Myšlenkou a poselstvím stále zůstává mentální zdraví, o kterém Caleb nebojácně zpívá i veřejně mluví, což jej velmi šlechtí. Je smutnou pravdou, že nejlepší umělecké výtvory vznikají z negativních emocí? Tak či tak u "Below" platí, že všechno zlé je k něčemu dobré.
8/10
Dominik "Dom" Šidlo
BORN OF OSIRISAngel or Alien vyšlo: 2. července Jinak to být nemohlo, tahle deska prostě musela vzniknout ve vesmíru. Nevidíme to jinak, než že Born of Osiris fakt vyrazili raketoplánem na Měsíc a inspirováni myšlenkami o nekonečnu stvořili tuhle placku. Je pravdou, že obsáhnout co nejneuchopitelnější atmosféru se pánové snaží už od svých počátků, a tato esence se drží i aktuálního alba. Eskalující riffy možná od úplných kořenů skupiny lehce zpomalily, zato jsou však mnohem pečlivější a přesněji posazené na své místo. Tato všebarvitá mozaika s trochou fantazie připomene Rings of Saturn, jen tak o tisíc BPM pomalejší. Překvapivou podobnost nacházíme i s relativně odlišnými Amaranthe a jejich dřívější érou, hlavně v éterických elektro doprovodech. I pro žánrového nefanouška umí být "Angel or Alien" pohlcující, oproti starší tvorbě bandy je však v kontrastu mezi atmosferickými počítačovými efekty a místy až melancholickým metalem nezvykle (možná až příliš) velká propast. Pokud tedy nejste seznámeni s historií Born of Osiris, pravděpodobně si s albem na první dobrou nesednete. Nepochybujeme ale, že potkáte-li při soukromém letu do vesmíru UFO, z rádia bude mimozemšťánům hrát intro songu "Love Story".
7/10
Dominik "Dom" Šidlo
BLOOD RED SHOESØ vyšlo: 18. června Bez okázalého humbuku překvapili Blood Red Shoes své příznivce šesti novými skladbami, které zabalili do EP s trochu podivným názvem Ø. Někdo tento symbol zná z hodin geometrie nebo katalogů severského papundeklového nábytku. Blood Red Shoes ho použili z důvodu, že na hudebních aparaturách tato značka je na tlačítcích, co překlápí (invertuje, chcete-li) signál. Pozitivní na negativní. Černá na bílou. Sami přiznávají, že to jsou tak trochu i oni. Navenek "normální" lidi, co ale za doprovodu těžkých stonerových kytar zpívají songy o temnotě a vrahounech, jejichž domovem jsou stíny a jejich potravou vaše slzy. Šestice skladeb takřka nepostřehnutelně zmizí ve vašich uších, sotva skončí, dáváte replay - krátký formát desky tu hraje ale pouze podružnou roli, songy se zběsile ženou vstříc svému konci díky vlastnímu drajvu. Oproti předchozí tvorbě se Blood Red Shoes posunuli trochu víc do tmy. Tak se nabízí otázka, jestli před započetím práce na dalších skladbách zmáčknou tlačítko "Ø" nebo zůstanou ještě chvíli v umrlčích tmách, kde jim to fakt sluší.
7/10
David "Mahoney" Stoklas
MODEST MOUSEThe Golden Casket vyšlo: 25. června Legendární americká indie rocková formace Modest Mouse měla na sedmé desce "The Golden Casket" co napravovat. Dlouhých šest let uplynulo od předchozího šestého alba "Strangers to Ourselves", které část fanoušků pasovala do role nejnudnější nahrávky z jejich katalogu, jelikož zněli odcizeně a bez nápadu. Naštěstí je nová deska o dost lepší, neboť působí jako bohatě zdobená hudební tapiserie plná pestrých psychedelických barev. Jedná se o do detailu propracovanou fošnu, kde jsou ze skladatelského hlediska písně hodně složité, a přesto zní přirozeně s lehkostí. Modest Mouse se nebojí svůj indie rock ozvláštnit moderními žánry. Singl "The Sun Hasn't Left" v sobě skloubí elektronické prvky s tradičními dechovými nástroji, ze kterých vyčnívá trubka. Kdežto další singl "Leave A Light On" se veze na vlně funku a povznášejícího popu. Stěžejním hitem celé desky je však song "We Are Between", jenž vás dostane na návykové kytarové indie riffy, pohlcující refrén se skupinovým zpěvem a neuvěřitelně pohodový beat. O tom, že náladový frontman Isaac Brock neztratil svůj pověstný smysl pro humor, nepochybujte. V textech se vrací ke svým dřívějším pesimistickým výrokům, kterým se snaží nejrůznějšími odkazy dodat pozitivnější poselství, jako by černobílé omalovánky chtěl konečně rozjasnit alespoň pár barvami. "The Golden Casket" je duhová deska i po hudební stránce. Bohužel se nevyhnula pár nepovedeným skvrnám. Je hrozná škoda, že pár dní před jejím vydáním kapelu opustili dlouholetý kytarista Jim Fairchild a taky violistka a basistka Lisa Molinaro. Nejde se zbavit dojmu, že se formace pomalu stává one man projektem Brocka, což by bylo pro její budoucí směřování dost nešťastné.
7/10
Kamil "Doči" Dočkal
