CALIBANZeitgeister vyšlo: 14. května Už jsme si mysleli, že je po nich. Caliban v tiché koronové době na sítích nevydali ani hlásku, až to vypadalo, že úplně přerušili aktivitu. Albem plných předělávek vlastních songů nás ale vyvedli z omylu a rovnou posadili na prdel. Pánové totiž vytáhli zapomenuté klenoty ze svých alb, jež se datují až k roku 1999, a brutálně je vytunili. Podobné pokusy většinou končí jako průměrné nebo rovnou propadnou. Ne u Caliban. Remasterovali totiž ty možná nejtvrdší fláky, které kdy vydali, hodili je do moderního hávu a přidali agresivní německé vokály. Věřte, že vám bude úplně jedno, že německy neumíte ani slovo, tohle je naprostá rozmrdávačka, slušněji to říct nejde! I přesto, že jde vesměs o nekompromisní sypačky s doprovodem synthů a sborů, každý tón každého nástroje je jasně čitelný. Kapela si však nevybrala ty nejznámější kousky, ale vybroušení si vysloužily fláky, jež kvůli stínu úspěšnějších bratrů nevyrostly. Jako bonus pak Andy Dörner a spol přidali novinku "nICHts". Kdo u desky "Elements" (2018) pocítil zklamání, že kapela měkne a víc sází na melodie, bude velmi příjemně překvapen, neboť padne na držku a spolyká vlastní zuby.
9/10
Dominik "Dom" Šidlo
NORTHLANE2D vyšlo: 22. května Zdá se trochu jako z nouze ctnost vydat remixové EP a následně ještě akustické EP, když ani na jednom není jediná novinka a tím spíš, že kapela má v kapse už skoro hotové nové studiové album. To ale není případ australských Northlane. Pokud jste alespoň trochu obeznámení s jejich tvorbou od desky "Alien", jistě víte, že se jedná o emocemi nabitou hudbu, hlavně po textové a vokální stránce. Ostatně dějově se většina věcí točí právě kolem trpkého dospívání zpěváka Marcuse Bridge. Nicméně to, co vylezlo z polonahých akustických aranží, je neuvěřitelné. Vynásobte si emoce z desky "Alien" zhruba stokrát a ani tak nedostanete to, co Marcus předvádí na "2D". Menší náznak jsme dostali už během loňského streamu, který uspořádal Marcus sám u sebe doma a akusticky zahrál několik skladeb. Podobná interpretace skladby "Sleepless" zazněla v dokumentu "Negative Energy". Toto EP by konečně mohlo vzkázat všem fanboyům Adriana Fitipaldese (ex-zpěvák Northlane), že Marcus je člověk na správném místě a není nikoho lepšího.
9/10
František "Frank" Fišer
DARKO (US)Darko vyšlo: 7. května Co se stane, když vhodíte kousek kovového sodíku do vody? Dojde k pořádné explozivní chemické reakci. Podobně nebezpečný výsledek vznikl při pokusu pojmenovaném Darko Us. Kovový kousek sodíku (v tomto případě Tom Barber z Chelsea Grin) se spojil s bouřlivou vodou (Baby J z Emmure) a odvrátit šílenou spoušť se nepodaří ani partě pyrotechniků z protibombové jednotky. Chemie mezi oběma tady zapůsobila dokonale. Ultrabrutální deathcore masakr, vedle kterého jsou i zmíněné domácí party obou protagonistů mutujícími chlapeckými sbory. Djentové riffy, slam, breakdowny, kam se podíváš, neustálé střídání temp a do toho dokonale nesrozumitelný growl a pig squeal. Ostatně přehlídka brutálních featů také stojí za zmínku - Ben Duerr (Shadow of Intent), Courtney LaPlante (Spiritbox), Jonny Reeves (Kingdom of Giants) nebo Nick Arthur (Molotov Solution). Ale pozor. Na desce se nachází i vysoce emotivní kousek "Donna" připomínající - světe div se - Deftones! Malé upozornění na závěr: Podobným chemickým pokusům se doma rozhodně vyvarujte. Následky jsou zničující. Raději zkuste vhodit třeba Mentos do Coca-Coly.
7/10
Jan "Long82" Dlouhý
COLD MOONWhat’s The Rush? vyšlo: 7. května Čtveřice dlouholetých kamarádů ze severní Kalifornie se v roce 2019 rozhodla založit novou formaci Cold Moon a rovnou v témže roce vydali debutové EP "Rising". Ačkoliv jsou mezi nimi bubeník Mike Ambrose, jenž býval dlouholetým členem hardcore pankáčů Set Your Goals, a taky baskytarista Will Levy z pop-punkových The Story So Far, má to se stylem jejich nové kapely pramálo společného, neboť Cold Moon předvádí křišťálově čistý indie rock. Tolik je už štvaly dotazy ohledně data vydání debutové desky, až ji mazaně nazvali "What’s The Rush?". A jejich fanoušci se po dvou letech konečně dočkali zhruba půlhodinu trvající nahrávky o devíti skladbách, které se nesou v uvolněném tempu za takřka všudypřítomného zvuku akustické kytary doplněných o vyhrávky na elektrickou kytaru a emotivní vokály. Cold Moon přitom původně začínali jako instrumentální kapela a přestože jejich melodie někdy skutečně promlouvají, přeci jen se je rozhodli nakonec doplnit zpěvem. Díky tomu jsou jejich písně pro příznivce indie rocku mnohem přístupnější. Bohužel však nahrávka ve druhé polovině působí poněkud únavným dojmem. Jako by se tu podepsal fakt, že byli Cold Moon během čtrnácti měsíců ve studiu schopní nahrát jen devět skladeb. Tohle ležérní tempo se na debutové desce "What's The Rush?" neblaze odrazilo, protože kromě stěžejního singlu "Simpleton" postrádá obdivuhodnější hit, co se těžko dostává z hlavy. To však neznamená, že by si Cold Moon své posluchače nenašli, jen se jejich očekávaný debut pohybuje na hranici lepšího průměru a žádný sebevětší poprask na indie scéně s ním nezpůsobí.
6/10
Kamil "Doči" Dočkal
