PÁTEČNÍ BORDEL (5): Škwor, AC/DC, Greg Puciato, Like Moths to Flames, Puscifer

---

AC/DC
Power Up

vyšlo: 13. listopadu

Poslední roky se nad australskou legendou poměrně intenzivně zatahovala temná mračna. Smrt zakládajícího člena Malcolma Younga, odchod Cliffa Williamse, problémy se zákonem Phila Rudda a nejistá hudební kariéra Briana Johnsona však rozjetý vlak AC/DC nezastavily. O jejich budoucnosti se divoce spekulovalo a když je dva roky zpět nafotili, jak pokuřují u studia ve Vancouveru, bylo jasné, že se vracejí v silné sestavě a navíc s riffy, které v minulosti napsal Malcolm. Právě odkaz starého parťáka a jednoho ze zakladatelů se prolíná celou deskou a už samostatná existence "Power Up" dokazuje, že AC/DC budou hrát, dokud nepadnou. A budou hrát to samé, což je v jejich případě záruka kvalitativního standardu, který posledních mnoho let zásadně nevybočuje. Řízné riffy, bluesové odbočky, charakteristický Brianův ječák, občas přiblblé texty a chytlavá sóla jsou roky neměnným receptem a poznávacím znamením v jednom. Novinka spíš než s ambicí ohromit gejzírem svěžích nápadů jasně vzkazuje, že AC/DC jsou zpět, drbům, zatykačům a smrti navzdory. A to je v turbulentním roce 2020 vlastně perfektní rockové poselství.

8/10

Milan "Řízek" Říský

 

---

ŠKWOR
Tváře smutnejch hrdinů

vyšlo: 6. listopadu

Od releasu posledního studiového alba "Uzavřený kruh" uběhly tři roky. Nyní Škwor navazují v pořadí desátým počinem "Tváře smutnejch hrdinů", na němž se skladatelsky podílel i nový kytarista Martin Volák (ex-Harlej), jenž nahradil dlouholetého člena Lea Holana. Nutno podotknout, že Volákovy precizní kytarové riffy posouvají celou formaci hodně dopředu. Po mnoha a mnoha letech si tahle domácí banda pohrává s nu-metalovými prvky, které jsou v kontextu posledních alb příjemným překvapením. Texty se tradičně točí kolem témat, které v danou chvíli frontmana Petra Hrdličku zajímají, těší i vytáčí. Jen kdyby si kapela chtěla víc pohrát s rytmikou, dynamikou, tempem a v neposlední řadě s frázováním v textech. Na slabiky rozsekané frázování ubližuje zejména skladbám "Když vlky žene z lesa hlad", "Už je to tak dávno" či "Tváře smutnejch hrdinů". Kdyby se chlapi nebáli experimentů a neservírovali jen to, co v minulosti zaznělo už tolikrát, možná by sice pár fanoušků ztratili, ale vykřesali by výrazně víc ze svého muzikantského potenciálu komponovat rádiové hity (na této desce je tím nejsilnějším "Vteřina jeidná") a být kapelou pro vyprodané haly. Škwor to v sobě mají, ale kdyby přestali hrát podle osvědčených pravidel a nastavili sami sobě laťku o trochu výš, dostalo by se jim větších pozitivních ohlasů.

 6/10

Kamila "Ámos" Ungerová

 

---

GREG PUCIATO
Child Soldier: Creator of God

vyšlo: 1. října

Z Grega Puciata, frontmana rozpadnuvších experimental metalových The Dillinger Escape Plan, originalita vždy stříkala na míle daleko. A přestože v tvorbě jeho bývalé formace bylo hodně temných a industriálních momentů, svým debutovým počinem "Child Soldier: Creator of God" hodně překvapil. Fušuje do řemesla Ministry, Marilynu Mansonovi z počátku jednadvacátého století a lehce také do projektu Perturbator. Je zcela zřejmé, že propadl fascinaci industriálním i alternativním metalem, synthwave a grungem a zkouší, nakolik je možné tyto žánry "ohýbat", deformovat a kam až je lze posunout. "Child Soldier: Creator of God" je současně také špinavá, psychedelická a temná a vlastně neuchopitelná. Přesto je skvostnou ukázkou toho, že Greg je muzikantem s velkým M, který opět překvapil. A napříště by si měl střihnout spolupráci se zakladatelem Minstry Al Jourgensenem, jelikož pod jeho vedením by nadobro zboural žánrové hranice.

 7/10

Kamila "Ámos" Ungerová

 

---

LIKE MOTHS TO FLAMES
No Eternity In Gold

vyšlo: 30. října

Deset let existence oslavených pátou dlouhohrající deskou. A je to jízda jak řemen! Novinka Američanů Like Moths To Flames "No Eternity In Gold" je nekompromisní a přímočará metalcorová palba, která se ani na vteřinu nezastaví. Tři vlajkové singly přitom nejsou to nejlepší, co na nahrávce najdete. S více poslechy se dostáváme do jakési časové smyčky, v níž kapela vzpomíná na své začátky, v obměněném provedení sází to nejlepší z kariéry a vše protkává moderními postupy, které k současnému metalcoru patří. Přichází jedno velké ale. Nekoná se žádný zásadní WOW moment. Kde jsou chytlavé pasáže, nesmazatelné texty, nebo jiné dechberoucí momenty? Nikde nic. Kvalitní produkce a tempo parní lokomotivy prostě samy o sobě na nahrávku hodnou drcení žebříčků nestačí.

 6/10

František Frank Fišer

 

---

PUSCIFER
Existential Reckoning

vyšlo: 30. října

Poslední roky mají fanoušci hudebního chameleona Maynarda Jamese Keenana žně. Po čtrnácti letech vyšla deska A Perfect Circle "Eat The Elephant", o rok méně se čekalo na Tool a jejich "Fear Inoculum" a pět let od sebe dělí řadovky Puscifer. Právě posledně jmenovaní vytváří v Maynardově vesmíru odlehčující prvek, kdy z image rednecků přes wrestlingový vizuál dospěla ústřední trojice do arizonské variace na Muže v černém pasoucích po mimozemšťanech. Maynard mluví o únosech UFO, deska chvílemi zní jako podklad k osmdesátkovému sci-fi. Ve srovnání se zmiňovanými alby bohužel neprohrává o prsa, ale na plné čáře. Tam kde A Perfect Circle jdou emočně na dřeň a budují temnou atmosféru a Tool sypou z rukávu precizní dechberoucí sóla a kryptické texty, Puscifer nasazují táhnoucí se unylé syntezátorové plochy a nevýrazné momenty. Začátek přitom funguje výborně a trojice "Bread And Circus", "Apocalyptical" a "The Underwhelming" nabízí dostatečně variabilní kombinaci a lehkost, kterou pak část novinky postrádá. Po vynikající nahrávce "Money Shot", kde šlápli na brzdu recesi a zádumčivě filozofovali v podmanivých zvukových kulisách, je "Existential Reckoning" krokem do neznámého vesmíru, který má sice skvěle vymyšlenou story, ale hudebně tápe.

 6/10

Milan "Řízek" Říský