Den jsme odstartovali s americkými Signs Of The Swarm. Pittsburgská parta patří k současný deathcorový špičce a zpěvák Dave Simonich dokáže během pětačtyřiceti minut se svým vokálem nevídané. Naprostej protipól přišel vzápětí v podobě Animals As Leaders – instrumentální americké trio, které kolem osmistrunné kytary Tosina Abasiho staví precizní djent bez jedinýho vokálu. Jestli si někdo myslel, že bez zpěváka se nedá udělat show, tak se spletl.
Nasi oblíbenci, švédští Clawfinger, dorazili s crossoverem rap metalu, o kterým se v devadesátkách psalo, že je moc tvrdej na rádia a moc chytlavej na metal. Kapela vznikla ve Stockholmu v roce 1990 a Zak Tell má za tu dobu publikum přečtené do posledního detailu a to platí i obráceně. Celej prostor před stagí zpíval refrény za něj. Matadoři, jak má bejt.
Největší bizár dne obstarali Primus. Americkej funk-metalovej experiment kolem baskytaristy Lese Claypoola je věc, kterou buď milujete, nebo jí vůbec nerozumíte, a Josefov se přiklonil k první variantě. Mimochodem – kytarista Larry „Ler“ LaLonde hrál v mládí v death metalových Possessed. Po nich přišla porce poctivý smrti s Grave, jednou ze čtyř zakládajících kapel švédský death metalový školy z konce osmdesátek.
Celej zbytek večera byl vlastně dost černej. Islandští Misþyrming přizvali Nergala, se kterým zahráli album Behemoth Sventevith z roku 1995. Pro black metalový OG´s rozhodně nejzajímavější položka programu. Syrovej black metal v původní podobě.
Tečku za pátečním večerem udělali Marduk, švédská black metalová instituce založená v roce 1990, která za těch pětatřicet let neslevila ani o decibel.
Za mě je to z letošního Brutalu vše. Tak zase za rok v pekle.