Vy jste vystudovali DAMU. Jakou převahu vám to dává z pohledu umělce vůči ostatním kolegům z branže?
Dan Kranich: Tu největší podle mě. Já myslím, že jsme kvůli tomu nejlepší. (smích) Ne počkej, promiň.
Ivo Sedláček: Stage prezence!
Dan Kranich: Umíme fungovat na stagi prostě, na jevišti, na pódiu. Není nám to cizí. Umíme se dívat lidem do očí a umíme jim to pálit přímo do ksichtu a jsme na té stage mnohem zběhlejší než běžnej muzikant. To je podle mě ta výhoda.
Ivo Sedláček: Neumíme hrát, zato umíme být na tom jevišti.
Dan Kranich: Hele, mluv za sebe, jo?
V jednom rozhovoru jste zmiňovali, že vás česká rapová scéna nebere úplně vážně, protože jste moc alternativní. Koho považujete za tu scénu, která je pro vás relevantní? Jsou to oldschooláci typu Orion, Kato? Nebo spíše modernější auto-tune směr typu Viktor Sheen, Calin?
Dan Kranich: Mimochodem já Viktora cením velmi. Podle mě, kam on to dotáhl, je neuvěřitelný. Myslím, že je to velmi kvalitní interpret a velmi cením i to, jak on vystupuje na veřejnosti. Ale je to tak, že jsem měl vždycky pocit, že my jsme ta alternativa a my jsme se vždycky považovali za alternativu, takže vlastně nic proti ničemu. Ale zároveň mám pocit, že teď s tím novým albem (FOTR) jsme došli trochu k nějakému smíření s tou scénou, že k nějakému lehkému přijetí tam podle mě došlo i tím, že jsme došli ke spolupráci s labelem Ty Nikdy a že jsme spolupracovali s Ideou, Restem nebo s Geyem. Takže nějakým způsobem si myslím, že se to trošku podařilo začlenit a zatáhnout a lehce jsme se k tomu přiblížili. Chceš k tomu něco říct?
Ivo Sedláček: Já moc nemám co, já to moc neposlouchám a souhlasím, že Viktor Sheen mi byl sympatický, když jsem poslouchal jeho věci pod tím pseudonymem. On vlastně ještě vystupuje pod...?
Dan Kranich: Buka! My jsme si ujeli na Bukovi hodně. Crystal Kidz taky. Ty milujeme.
Ivo Sedláček: Jinak Ty Nikdy samozřejmě!
Paulieho Garanda taky? Ten tu zrovna dnes byl.
Dan Kranich: Toho tolik ne. Ale to nevadí. Já si myslím, že dělá velmi kvalitní muziku, jenom to není úplně můj taste.
Filip Kustka - Colours of Ostrava
Teď jsme v Ostravě. Kdybyste si měli vybrat nějakého interpreta na feat. Nebudeme chodit daleko, třeba místní Sergei Barracuda. Jak by se jmenoval váš společný song?
Ivo Sedláček: Jebeme gramy. To je otázka na tebe, Dane.
Dan Kranich: To musí být něco ostravskýho. Musíš bouchnout nějakej ostravskej claim.
Nová Karolina?
Ivo Sedláček: Jo, tak by se to jmenovalo. "Nová Karolina pičo".
Máte spoustu songů, na kterých hostuje mnoho známých českých interpretů. S kterými se vám spolupracovalo nejlépe a co vám to dalo?
Dan Kranich: Hele, já bych to úplně neporovnával. My si hodně zakládáme na tom, že pracujeme s lidma, se kterejma nám je dobře a příjemně, aby tam nebyla žádná přetvářka nebo něco takovýho, takže vlastně se všema. My, když jsme dělali "Tinnitus", tu první větší desku, tak jsme ji dělali hlavně s kamarádama a tuhle novou desku "FOTR" jsme dělali víc s lidma, který jsme tolik neznali, ale měli jsme štěstí na to, že všichni od Idey přes Resta až po Muchu jsou boží, skvělí, otevření lidi. A ani na vteřinu tam nebylo něco jako, že bychom se styděli nebo báli. Byl tam respekt z naší strany nebo z mojí strany, ale to je tak všechno.
A s Hentai Corporation?
Dan Kranich: S Hentai nejlepší. Nejlepší!
Vy vlastně děláte rap a s tím metalem, co oni dělají...
Ivo Sedláček: Za mě to, co děláme, než jsme vydali tu novou desku, tak to bylo blíže k Hentai než k jakýkoliv rapový kapele, co tady je.
Dan Kranich: S Hentai se pracovalo úplně nádherně. Pro mě to byli dětský hrdinové. Nebo spíše mladiství hrdinové. Miloval jsem je. Chodil jsem na jejich koncerty. A Ráďa pro mě byl v jistým smyslu jako idol tý stage presence a myslím, že jsem se od něho hodně naučil a hodně mi dal. Tak to, že se to doklaplo a měli jsme spolu ty dva featy, je naprostá bomba. Oni jsou zlatíčka. Oni jsou teď ještě oba sober, mají oba děti už.
S Poupěnkou, ne?
Dan Kranich: Ano, je to tak. S Poupěnkou.
Taky jako fotrové asi posloucháte doma Poupěnku, co?
Ivo Sedláček: Poupěnku posloucháme.
Dan Kranich: Já spíš Dádu.
Na vašem albu "FOTR" a vlastně i na těch ostatních berete kriticky nějaká společenská témata, kde dáváte spoustu věcí a významu mezi řádky. Jak to berete, když aktuální běžný posluchač není schopný pořádně vnímat tu hloubku? Například song "Fivuza Market", který na první pohled zní jako óda na alkoholismus, ale ve skutečnosti je to pravý opak. Jak vnímáte balance mezi posluchačem, který ten význam nedokáže vnímat, a mezi tím, co to opravdu pochopí?
Ivo Sedláček: To je právě výhoda, že máme i ty, kteří to nepochopí a říká si: "tyjo chlastáme", a ty, kteří v tom pak vidí tu metaforu a řeknou si: "joo, to je chytré!". Takže za nás dvě mouchy jednou ranou.
Dan Kranich: Je to fakt na tom posluchači. To je vlastně krásný i na jakýmkoliv uměleckým díle, že my to neokecáváme, prostě jim to takhle předložíme a vem si z toho, co chceš.
Jak už bylo zmíněné, jste z DAMU, což zaručuje nějakou míru kreativity od narození.
Dan Kranich: Od přirození. (smích)
Jak teď hodnotíte to, že hudba a umění je tvořeno s pomocí AI a ta tvorba překročila nějakou úroveň. Ztratí se z té tvorby samotné nějaká duše nebo tu nemůže AI nikdy nahradit?
Ivo Sedláček: My to hodnotíme pozitivně. Naopak. Já si myslím, že díky AI vznikají nové věci, které se snaží proti tomuto bojovat tím, že konečně začínají vymýšlet nové věci a to mi přijde skvělý.
Dan Kranich: Já to moc nemám rád. Mě to trochu sere. Snažím se AI nějakým způsobem používat. Občas s ním řeším nějaké praktické věci. Řeším třeba, co mám říct manželce, když… (smích). Třeba jsem s ním řešil marketingovou kampaň na vydání posledního alba, tenhle typ věcí. Ale vůbec s ním neřeším žádný umělecký věci. Přijde mi to jako takovej švindl malej. Ale zároveň se to dá používat jako nástroj. Jako tool. Ale já to prostě nedělám.
Ivo Sedláček: Je to výborný tool, ale za mě to akorát podtrhuje to, když se člověku fakt povede udělat něco dobrého v té hudbě, v jakémkoliv umění vlastně, tak si člověk uvědomí, že to AI je prostě jenom vykradačka jiných věcí, které už známe. Já to beru jako nakopávačku do zadku pro nás umělce obecně.
Dan Kranich: Já si myslím, že celkově je prostě důležitý neztratit svoji vlastní kreativitu a svojí vlastní práci a když člověk do tý vlastní věci vloží ten čas a tu práci, tak ho to prostě tvoří a tvaruje a ve chvíli, kdy to nechá za sebe udělat ten přístroj, tak tuhle ability trošku ztratí. Takže si myslím, že je důležitý naučit se ho používat správně. A to je podle mě náš největší úkol lidstva, ne do další dekády tyvole, ale století.
A je fér, že ty jako člověk, který je umělecky zdatný, tak něco vytvoříte, a pak přijde tady nějakej helecosi a zní to na první poslech velmi podobně. Výsledek je samozřejmě úplně jinej. Ale pro ty posluchače, jestli budou schopný ten rozdíl poznat...
Dan Kranich: Tak přijedeme a dostane facku. (smích)
Ivo Sedláček: Já pořád věřím tomu, že člověk, kterej má trochu duši, tak to pozná. Ale už je to velmi blízko. Teď jsem zažil, že můj tata poslouchal cédéčko kapely ze sedmdesátejch let. Virtuální kapela, která měla vydaný album. Nedohledáš nic, ale znělo to velmi přesvědčivě. Ale zároveň je to koláž věcí, které už prostě byly nějak udělané. Zatím si troufám říct, že to poznám. A minimálně pokud nějakou hudbu člověk tvoří cíleně a zní to jako AI, tak je to za mě švindl. Protože to je za mě ten průměr toho všeho dohromady, jak to zní všechno stejně.
Jako Rybičky 48?
Ivo Sedláček: Tak, třeba.
Dan Kranich: Počkej, tam hraje můj spolužák z gymplu na kytaru, tyvole. (smích)
Poslední otázka. Loutkoherectví. Z jakého důvodu velké množství lidí, kteří jsou umělci, tak mají jako tu původní zálibu loutkoherectví. Co vás k tomu vedlo nebo proč je to tak populární obor?
Dan Kranich: Ono to bylo tak, že ta katedra, na který jsme studovali, tak původně kdysi po válce vznikla jako loutkoherectví. Ale když my jsme se tam hlásili, tak to byla katedra alternativního a loutkového divadla, kde z toho loutkoherectví vlastně zůstala jen velmi malej kousek.
Ivo Sedláček: Malé loutky jenom. (smích)
Dan Kranich: Takže to je spíš jenom o alternativním divadle, o tom, že tvoříš formy divadla, který vytvářejí alternativu proti tý klasický činohře. Což je bizarní, protože já jsem skončil u klasický činohry. (smích)
Ivo Sedláček: Jako těch pár inscenací, který ještě dělám, tak jsou loutkové.
Takže umíte s loutkama?
Dan Kranich: Umíme s loutkama. (smích) Tu abilitu jsme se naučili a občas ještě hrajeme s loutkama v takovým představení pro batolata od deseti měsíců. A ještě na mě něco zbylo. Ivošovi asi něco víc.
Ivo Sedláček: Jestli něco umím, tak je to hrát s loutkama.
Dan Kranich: A já mám víc činohry ještě no.
Ivo Sedláček: Činohru jsem zapomněl.
Dan Kranich: Já myslím, že ne, že ji tam ještě někde máš. Až budu starej a plešivej, tak si to zahraju ještě!