Bludfest vznikl jako místo pro komunitu kolem umělce Yungbluda, který během posledních pár let raketově vystřelil. Jeho třetí ročník se poprvé uskutečnil i za hranicemi Velké Británie. A že to byla komunitní akce, bylo hodně znát.
Areálu festival parku, kde se každý rok koná Rock for People, se proměnil v Yungbludovo lebkové království. Vše bylo zahalené do dark hřbitovní estetiky (včetně opravdického hřbitova, kde bylo pohřbený fake kamarádství, úzkosti a bad vibes), podporovalo mentální zdraví a vztahy mezi lidmi. Důkazem tomu bylo například real life "Tinder hangár", kam se člověk mohl jít seznámit s někým podobně smýšlejícím. Surrealistické dekorace na ČT Art stage, kterou známe z RfP, nahradili vlajky Bludfest a lebky, které jsme mohli najít po celém areálu.
V jednom z hangárů byla i výstava věnovaná Idols, kde jsme si prohlíželi artefakty z YB klipů a fotky z poslední tour. Před hangárem někdo namaloval obrovskej mural Yungbluda s roztaženejma rukama a andělskejma křídlama. Clock hangár (jako ho známe z RFP) se proměnit v Bludbeer hall, kde jste mohli ochutnat speciální Yungbludovo borůvkový pivo připomínající spíš kyseláč, než nějaký craft beer. Moc dobrý to bylo! Celkově byl areál oproti RFP, krom toho, že byl samozřejmě menší, víc dark. I tak měl ale člověk pocit, že je zpátky doma dřív než po roce.
Počasí organizátoři rozhodně nepodcenili. Areál byl plnej mlhovišť, pítek a cesty pravidelně ochlazovaly hasičský vozy. Je vidět, že to celý dělal zkušenej tým, kterej má tyhle věci pod palcem. Vedro tak nikoho nesundalo a je vidět, že festival people prostě nejsou z cukru. Před dvěma tejdnama nikomu úsměv z tváře nesundal čtyřdenní déšť a jinak tomu nebylo ani v tropickejch teplotách atakující čtyřicítku. Teď už ale k hudební části.
Celou akci odstartoval jediný český female artist, zpěvačka Pam Rabbit. Hrálo se celkem na třech stagí s tím, že Gibson Stage headlinovali Ruworr!ed. Zpěváka týhle kapely si vytáhl YB na stage před pár lety na RFP a od tý doby se kluci kámošej. Mimo nich vystoupili i Destroy Lonely, Nieve Ella, Leap, Primal Scream nebo Jesse Jo Stark, kterou na stage přišel její přítel Yungblud překvapit sklenkou šáňa. Koukal na ni jak na svatej obrázek a nezapomněl ji dát pusu na tvář a plácnout po zadku. Lásenky.
Vystoupili taky Palaye Royale, který dělali předskokana YB na veleúspěšném loňském pražském koncertě. Palaye Royale už ale nemají takovou šťávu jako dřív. Tři kanadští bratři u nás koncertují téměř každý rok. Jejich výkon byl ale i přes jejich pětačtyřiceti minutový set tentokrát velmi vlažný. Jednou z mála novinek bylo když jeden z členů přistoupil k mikrofonu s tím, že řekne divákům nějaké poselství a vypadlo z něho česky slovo "p*ča". Zpěvák Remington Leith nedozpívával texty, místo toho pak "Czech Republic" zaznívalo až přespříliš. Těžko spekulovat, jestli to bylo vlnou vedra, nebo se mu prostě jen nechtělo. Jinak jsme se mohli dočkat klasických nafukovacích míčů, crowdsurfingu na nafukovacím člunu a zpívání z davu s vlastnoruční tvorbou wall of death. Přestože měl koncert všechno, nějak se nám zdálo, že jim to úplně nesedlo.
Moji osobní třešničkou celýho Bludfestu bylo skotský trio Biffy Clyro. Teda alespoň vždycky to trio bylo. Teď se jich na pódiu objevilo víc než pět. Post basačky obsadila sympatická Naomi Macleod poté, co se jeden z dvojčat James Johnston rozhodl z kapely loni v prosinci odejít a věnovat se svému zdraví, se kterým měl dlouhodobé problémy (rozuměj je na rehabce).
Zaskakující Naomi je pro fanoušky tvrdší muziky známá tvář – působí v kapele Bitch Falcon a hraje také v extrémním metalovém projektu Empire State Bastard, což je vedlejší projekt frontmana Biffy Clyro Simona Neila. Kapele tak hudebně i lidsky skvěle sedla. Její ženskej vokál tomu dodával něco, co tam možná předtím v kombinaci se Simonovým chraplákem chybělo. Kapelu taky doplnily smyčce a klávesy, což některý songy krásně podtrhlo a vyzdvihlo do nebes. Za mě nejlepší koncert Biffy, kterej jsem zažila. Škoda, že jsou českým publikem tak nedoceněný. Říkám si, jaký to pro ně asi je, když jim na Glastonbury jejich hymny zpívají desetitisíce lidí a pak jedou někam, kde neni dav vůbec slyšet. Nedali to na sobě každopádně nijak znát a jejich výkon byl stoprocentní.
Starší část publika se poté přesunula do stínu. Nikoliv pod stromy, ale na druhou stage, kde hrála jedna ze dvou vystupujících skotských kapel, a to legendární Primal Scream. Zpěvák Bobby Gillespie dokázal v zakrytém stanu utvořit speciální intimní atmosféru, kterou všichni přítomní fanoušci ocenili zpěvem i tancem. Když se set uzavíral hity jako "Country Girl" a "Rocks Out", stan téměř explodoval nabitou energií.
Vzduch u hlavní stage se nehejbal a v davu už se k sobě všichni lepili. Trošku jsme měli obavy, jak to celý Yungblud zvládne už jen kvůli tomu, že poslední koncerty rušil kvůli problémům s jeho zdravím. Krátce po desátý ale vidíme na obrazovkách záběry Yungbluda v černém celoobleku s ostnama kolem krku, jak vystupuje z letadla a štráduje si to dál. Po chvíli vyskočil na stage a set zahájil hymnou "Hello Heaven, Hello" a přivítal tak fanoušky v nebi, přestože jsme se teplotama i estetikou nacházeli v pomyslném pekle. Lehké zklamání přišlo u druhýho songu "Funeral", kdy nám tak nějak došlo, že pravděpodobně kopíruje setlist z posledního koncertu v ČR. A jo, bylo to stejný až na pár přidanejch songů z Idols pt. 2, protože jeho set byl o půl hodiny delší. Hlasově (nebo zvukově) to trošku skřípalo, ale rozhejbal to a bylo to čím dál lepší.
Na song “"leabag" klasicky hledal někoho v publiku, kdo ho doprovodí na kytaru, až ho zaujal asi dvanáctiletej kluk s tričkem Nirvana. Docela odvážný vzít si někoho takhle mladýho, aby tě doprovázel na stage na kytaru na tvůj největší hit. Otázkou je, jak moc reálně ho nechaj další dva kytaristi hrát a jak moc je jeho kytara slyšet, žejo. Malej Alex má ale každopádně zážitek na celej život. YB ho vzal potom na ramena a poprosil ho, aby, když neumí anglicky, řekl teda něco česky. Alex roztomile odpověděl “I don’t speak English”, protože mu samozřejmě nerozumněl... :))
V setlistu převažovaly songy z desky "Idols". Nechyběla pocta Ozzymu písní "Changes", která Yungbluda vystřelila mezi rockovou špičku a díky který si podle mě získal uznání matadorů jako Dave Grohl nebo Steven Tyler.
Během koncertu opakoval Yungblud dvě český slova, který se naučil už minule, a to sice "ruce nahoru". Bohužel to bylo tak třicetkrát během každý písničky, takže to bylo už trošku otravný. Pak to trochu napravil větou "Miluju vás". Několikrát taky vyzýval všechny, ať vyplazujou jazyky. Svou drzost podtrhoval i tím, že na publikum párkrát krátce vyšpulil zadek z jeho již ikonickejch koženejch kalhot (tak jaký mu v tom muselo bejt vedro). Pot z něj kapal, nebo spíš stříkal, na všechny strany.
S publikem komunikoval nonstop. Děkoval za to, že jsme přišli, že je pyšnej na tuhle celou komunitu, že si musíme pomáhat, jak je super, že se Bludfest podařil poprvé mimo VB a tak dále. Občas to bylo až takový, že si člověk řikal, jestli mu to má všecko věřit. Ale asi jo, byl fakt dojatej. Chvíli sem si říkala, jestli vůbec poznáme, že brečí, protože voda tekla z každý části jeho těla, ale pak to bylo teda rozhodně poznat. A jo, bylo to real a věřili jsme mu to. Jen těch proslovů bylo možná až přespříliš. Závěr v podobě "Ghosts", "Zombie" a "Suburban Requiem" byl fantastickej, zakončenej ohňostrojem. "Just look up to the sky and say: My God, what a beautiful scene. Now I know what you mean, wanna stay here forever."


































































