ALL TIME LOWEveryone’s Talking vyšlo: 17. října Chytlavé melodie, akurátní porce drzosti a dravosti a namísto studiového cukříkování důraz v první řadě na to, co se děje v reálném čase na kytarových pražcích a blánách od virblu a kopáku. Bylo to opravdové a byla to zábava. Od té doby ale napadlo a zase roztálo mnoho sněhu a hoši z amerického Marylandu se po tvůrčí stránce znatelně proměnili. Je evidentní, že čtveřice nechce upadnout do zapomnění, kam chtě nechtě ruku v ruce s Fall Ot Boy, Simple Plan nebo Good Charlotte dřív nebo později zamíří. A tak se stůj co stůj snaží udržet prst na tepu doby, jako se to poslední dobou daří třeba Yungbludovi. Problém je, že na to zkrátka nemají. Tak moc chtějí znít svěže a relevantně, až je to stěží uvěřitelné a vlastně směšné. Pár posledních let kapela tlačí neškodný popík, ve kterém sice tu a tam zadrnčí kytarový riff, ale který v podstatě nekouše. Nic proti mainstreamovému popu, i taková hudba má často své kvality. Jenže All Time Low v tomto ohledu došli do prazvláštního extrému, kdy jsou skladby extrémně po srsti, mix je až slizce uhlazený a nahrávka jako celek zní umělohmotně, vyprázdněně a bezpohlavně. Je to řemeslně dobře poskládaná hmota, které ale až na pár výjimek chybí jakýkoliv tvar. Natočit maximálně pětipísňové EP se skladbami "Everyone's Talking", "Suckerpunch" nebo závěrečnou "Butterflies", které z té bídy přece jenom trochu vykukují, pak by se snad dalo uznale pokývat. Ale s trojnásobnou stopáží je to naleštěná nuda. (recenze vznikla pro prosincové číslo časopisu Spark)
4/10