OCEANSHappy vyšlo: 27. září Pak tu máme singlovou pumelenici "Spit", která má podle slov kapely posloužit jako katalyzátor, když stojí život za vyližp*del a vy prostě chcete všechno roztrhat na kousky. Prý perfektní na úklid domu, cvičení nebo rozbití auta baseballovou pálkou. Ok. Stejně zeširoka jako k textům přistupuje kapela i k samotné hudbě. Hrubé uřvané vokály, hluboce podladěné kytary, "bubákovsky" pojatý nu metal a la Coal Chamber, taky metalcorové, až skoro deathcorové polohy i dvojkopákové sypačky. A pak jako pěst na oko až nehezky vyexponovaný, líbivý refrén, skoro jako od jiné kapely ("Self Doubt 24/7"), který celou pečlivě budovanou potemnělou atmosféru sráží o pět pater níž. Kluci své snažení jistě myslí dobře, povedených nápadů je na albu dost, jenže mezi nimi prosakuje i jakési neumětelství, zejména ve zpěvákově tristní, těžce začátečnické výslovnosti, která tahá za uši zejména v klidnějších, čistých pasážích. U třetí studiovky by jeden očekával lepší úroveň. Přesto "Happy" působí veskrze sympaticky, paradoxně i díky onomu "humpoláckému" vyznění.
(recenze vznikla pro záříjové číslo časopisu Spark)
6/10
Petr „Ape" Adámek ****